Někdy je dobré začít dělat věci jinak a pohlížet na ně z jiného prostoru a z jiného úhlu pohledu. Říkáte si co to tady ta holka plácá? Jak jinak pohlížet na věci? Přece to je tak jak to je a někdo to takhle rozhodl a zadal. To přece karma a nebo osud a ještě lepší je štěstěna nebo smůla co se mi lepí na paty....

Ne, takhle to bohužel není a ujišťuji Vás, že je to sakra nepohodlný si to přiznat a říct si všechno si tvořím sama, ať vědomě či nevědomě a není to ani smolný den ani leprikoni nebo osud čí boží vůle. Někdy holt musíme vzít ty otěže svého života postavit se k ním čelem a říct si: Jo řídím svůj život, tvořím ho a všechno co teď tady v tom životě mám nebo nemám je moje tvorba. No jasný, hezký kecy, co tady píšeš, ale já opravdu za to nemůžu a měl jsem to v životě těžký... a začnete omílat další příběh, obhajovaní a výmluvy proč to tak je a jak jste oběť. A víte co máte pravdu jste oběť své vlastní tvorby a buď tvoříte velkolepý život plný báječných věcí a nebo tvoříte sračky a oboje se počítá. Prostě to uznejte, že jste supertvůrce.

A jak to mám změnit ptáte se?

Co takhle zkusit se dívat na věci z jiného pohledu? Uznat co o té situaci víte, jak jste jí vytvořili a vy to víte jak jste tam kde jste, jen občas radši obelháváme sami sebe, aby jsme se na to nemuseli podívat. Jak říká Gary Douglas buďte brutálně upřímní sami k sobě a lžete všem ostatním. Pozor to samozřejmě neznamená, že se z Vás všech stanou chroničtí lháři. Prostě někdy víte, že něco nefunguje. Uznejte to vědomí a pak se můžete začít ptát: Jak to můžu změnit? Jakou energií mám být, aby to pro mě začalo fungovat? A věřte mi nebo ne, energie se začne měnit.

Co dalšího tady je možné? Jaké možnosti tady mám jaké jsem dosud nezvážil? Ptejte se, otázka nám vždy otevírá prostor.